Ó HORY, Ó HORY, Ó HORY
Současná architektura v českých a slovenských horách v historickém a krajinném kontextu
Galerie Jaroslava Fragnera se již deset let věnuje tematice udržitelné architektury. Ideou je nabídnout české veřejnosti možnost seznámit se
s tímto segmentem architektonické tvorby a představit příklady kvalitní architektury i přístupy různých regionů v alpských i severských zemích v rámci celospolečenského dialogu.
I to byl jeden z důvodů přípravy projektu o stavu architektury v horské krajině států bývalého Československa. Oba státy mají rozdílná morfologická východiska, ale společná historie od roku 1918 do roku 1992 architektonický vývoj v těchto zemích zásadně ovlivnila, a proto je možné představit na základě společných historických kořenů i současnou produkci v nádherných podhorských a horských lokalitách České a Slovenské republiky. Hory patří k nejnavštěvovanějším přírodním krásám našich zemí, takže proč je nepředstavit i v rámci příběhu vývoje moderní a současné architektury? Ta hrála významnou roli (pozitivní i negativní) při zpřístupňování panenské přírody a vytváření komfortní infrastruktury pro relaxační i sportovní aktivity již od poloviny devatenáctého století.
Výstava, na jejíž přípravě se podíleli přední čeští a slovenští odborníci, by měla mít i edukativní rovinu a přinést zamyšlení, jak by se v budoucnosti mělo přistupovat v rámci turistického rozvoje k integraci současné architektury do ojedinělých lokalit, které mají svůj specifický genius loci, a jak co nejcitlivěji zachovávat odkaz stavebních postupů v rámci rekonstrukcí historických budov. Je třeba respektovat historickou stopu, ale v konfrontaci s moderním přístupem vytvářet i nové vazby. Je to především otázka udržitelnosti cestovního ruchu, podpora regionální architektury a regionálních architektů a vytváření environmentálních vazeb z hlediska klimatických změn. Je třeba se zamyslet i nad designem staveb a urbanistických struktur, které formují estetiku udržitelné architektury v rámci ekonomických a kulturních vztahů. V roce 1919 navrhl německý architekt Bruno Taut řadu staveb tvarovaných na způsob krystalů. Chtěl proměnit Alpy v umělou, fantasticko-expresionistickou krajinu. Možná, že tato idea pojímat architekturu v horách jako symbiózu přírody a umělecké tvorby je určitou cestou pro budoucnost. A to nejenom v horské krajině v Česku a na Slovensku.
Výstava a katalog, který je koncipován jako průvodce při putování či cestování „od Šumavy k Tatrám“, mapuje přes 50 projektů a realizací. Snažili jsme se vybrat příklady kontextuální architektury, které představují rozdílnou typologii staveb i architektonické přístupy a které nabízejí specifický pohled na horskou krajinu z pozice architekta a investora. Námi zvolený formát nám nedovoluje větší záběr a popsání všech příběhů v celé své šíři. Necháváme prostor divákovi, aby se vydal do českých a slovenských hor, putoval k těmto výjimečným stavbám a vnímal je v daném čase svým úhlem pohledu.
BIVAK / GOJO COLLECTIVE
BIVAK propojuje touhu člověka opustit výdobytky civilizace s nutností řídit se intuicí a umět si vytvořit úkryt v nehostinném prostředí. Použitý materiál svou průsvitností odkazuje na niterný ideál člověka co možná nejvíce se přiblížit přírodě, ale zároveň si ponechat maximum komfortu, kterému přivykl.
